Autor: Vašek Pražák

V pondělí jako každý rok vyrážím naposled na ryby. To je jedinkrát v roce, kdy jsem 100% úspěšný. Bude to největší a patrně nejlacinější ryba v tomto roce (díky sousedovi, který prodává ryby a půjčí mi podběrák). A já budu moc všude tvrdit, že vánočního kapra si vždy sám ulovím. Pak se pokusím vytratit z dohledu manželky – jako každý rok, patrně stejně marně – nějakou prací budu pověřenej.

Vždy se těším, když už je po všem. Každý se odebere do svého pelíšku se zaručeně „nejpřekvapivějšími a nejkrásnějšími“ dárky. Po přemýšlení, který bazar je nejvýhodnější, spokojeně usnou. A já si s nacpaným břichem sednu k rozsvícenému stromečku a promítnu si letošní nejhezčí zážitky.

Letos je to jasný – Vltava 24. Nebýt velké vody patrně moje jedna z nejúspěšnějších pstruhových sezon. Možná poslední.

Vzpomenu si na všechny ty „obrovské trofejní“ ryby (samozřejmě jsou to ty, které mi utekly, dříve než jsem si je stačil prohlédnout).

Vzpomenu na všechny ty kolegy, co jsem potkával – většinou dobří chlapi, kteří jsou stejně praštěný jak já.

Hlavně však na dva (které znám jménem). Rodný otec Vltavy 24 – Milan Hladík a jeho kamarád Franta Tobiáš. Je za nimi vidět kus pořádné práce.

Přeji vám oboum i vašim rodinám (manželky, aby měly za svou trpělivost svatozář) příjemné prožití svátků vánočních a v novém roce jediné – hodně ŚTĚSTÍ.

Znáte to – zdravých, úspěšných, bohatých a zamilovaných bylo na Titaniku dost, ale ne všichni měli to jediné – štěstí.

Vašek Pražák

21.12.2013

(0)(0)