Autor: Franta Š.

Dušičkové povinnosti jsem splnil již ve čtvrtek. V pátek se udělalo hezké počasí a tak jsem ve 13 hod byl již na Boršově pod železničním mostem. Asi po půl hodině nymfování jsem po záseku měl pocit tvrdého uváznutí. Potřepal jsem prutem, zda vázku neuvolním, ta však se dala k mému překvapení velice pomalu do pohybu směrem proti proudu pod most. Pětkový prut byl ohnutý na doraz a evidentně již nebyl schopný vyvodit větší sílu, která by rybu přinutila bojovat či přizvednout k hladině. Ryba se stále držela v hloubce v proudu a já se marně snažil bočním tahem prutu ji unavit. Bylo mi jasné, že se jedná o velkou rybu, kterou musím trpělivě a opatrně zdolávat. Velkého duháka či štiku jsem rychle vyloučil, zbývala parma. Obavu jsem měl o pevnost barevného indikátoru, kde je výrobcem udávaná pevnost 2 kg, návazec byl fluorkarbonový 0,18 a o ten jsem strach neměl.

Asi po půl hodině přetahované, kdy jsem rybu dostal 15 m proti proudu a ona se po chvíli vrátila zpět do výchozí polohy, jsem přitáhl brzdu navijáku a rozhodl se jít s rybou po proudu k malému ostrůvku, kde se řeka dělí směrem k náhonu vpravo od ostrůvku a hlavní tok směřuje ve velkém spádu vlevo, přes hlubokou tůň. Evidentně jsem se přepočítal, že rybu dostanu směrem k náhonu a tam ji vylovím. Namířila si to přímo vlevo hlavním tokem, naštěstí nepokračovala dále a zajela do tůně po pravé straně proudu. To se mi líbilo, stál jsem po kotníky v proudu těsně nad tůní a snažil se rybu nepustit do proudu. A měl jsem štěstí podruhé. Po pravé straně tůně u vtoku je nějaký kůl a kolem kameny. Ryba zamířila přímo tam a uvázla.

Po pěti minutách marného vyprošťování jsem byl připraven utrhnout návazec, ale ryba se náhle rozjela do středu tůně. Zřejmě ve vázce zalehla a odpočívala. Jinak pro ní nemohl být problém při uváznutí nakrátko přetrhnout návazec. Pak již nebyl problém rybu unavit a při zvednutí k hladině jsem v zapadajícím slunci uviděl krásnou majestátnou parmu s bílým břichem přecházejícím do zlatova a hnědým až purpurovým hřbetem. Podíval jsem se na téměř metrovou parmu a při pohledu na můj středně velký raketový podběrák jsem dospěl k závěru, že to nebude vůbec jednoduché. Pode mnou hluboká tůň, vlevo silný proud, vpravo vázka a hloubka a já stál v mělkém prudkém proudu. Měl jsem do třetice štěstí, rybu se mi na podruhé podařilo zasunout po hlavě do podběráku a nezachytit přívěsnou nymfou o síťku. Parmu jsem opatrně položil na blízký ostrůvek a naměřil délku přesně 85 cm. Krásná generační ryba ve výborné kondici o hmotnosti cca 4 kg. Bohužel mobil jsem měl v autě a to by znamenalo ca 100 m přebrodit na protější břeh a pak 50 m po břehu k autu. To jsem odmítl, abych neohrozil život tak krásné ryby. Po asi dvouminutovém rozdýchání ryby v mírném proudu parma odplula do spodní tůně. Vylovení a měření parmy byl přítomen rybář z Uherského Hradiště, který se svými dvěma syny lovil v Boršově v pátek 2. 11. na denní povolenku.

A nyní k mému vybavení: Prut 9 stop, Hanák Wave 590, pětkový, naviják Hanák Czech Nymph, návazec fluorkarbon 0,18 mm, zlatý goldkop na zlatém háčku, velikost č.12.

Franta Tobiáš: Díky za příspěvěk. Gratuluji ke krásné parmě, tak velkou jsem ještě nechytil. Největší jsem vytáhl minulý týden ve Zlaté Koruně, měla 75 cm. Ten záběr „visák“ i způsob boje je u parmy téměř typický. Chodit za rybou při zdolávání moc nedoporučuji, já raději stojím na místě. Parma je po zdolání celkem klidná a podběrák většinou není potřeba, ryba se dá opatrně zvednout rukou. Je ale důležité, když ji poprvé, podruhé přitáhneš k sobě, mít nohy u sebe, protože ráda dává „jesle“. To není legrace, opravdu to dělá a mě se to už stalo. Protáhla mi pětkového Sage mezi nohama tak rychle, že jsem předvedl akrobatické vystoupení a divil se, že to ten prut vydržel.

Parmy se letos objevují po celém toku Vltavy, mám zprávy o několika kusech chycených ve Vyšáku a ve Zlaté Koruně. To je skvělé, protože vytáhnout a pustit tak silnou a jedinečně bojovnou rybu je krásný zážitek pro každého rybáře.

(1)(0)