Na zimním chytání mi trochu vadí to převlíkání, troje teplé spodky a dvoje ponožky jsou do ledové vody základ, i je člověk takový neohrabaný, ale zvládli jsme to a asi v půl dvanácté jsme stáli ve vodě. Bylo jasné, že je potřeba prohledávat především hluboká klidná místa, za ty roky máme už revír docela zmapovaný, tak jsme šli na jisto. Jaké bylo moje překvapení, když se asi při třetím hodu do jámy šňůra zastavila, tak jsem instinktivně zasekl, prut se ohnul do oblouku a u dna se převalila ryba. Zapískal jsem na Honzu, že mám něco velkého, myslel jsem, že to je parma. Po pěti minutách zdolávání, když jsem ještě rybu neviděl, Honza znejistěl a přišel se podívat. Konečně se ryba dala zvednout ode dna a byl to obrovský duhák, a přestalo ho bavit jezdit v tůni a vydal se po proudu, tak jsem musel za ním. Podařilo se mi ho zastavit, že nevjel ani pod strom, ani pod ledovou kru u břehu, a asi po 15 minutách začal vypadat unaveně, bohužel jsem si na první jarní vycházku nevzal podběrák. Došel jsem až pod rybu a chtěl jí zvednout levou rukou, duhák byl tak tlustý, že jsem ho nedokázal podebrat, vysmýkl se mi, dal mi jesle, přívěsnou mušku mi zapíchnul do kšiltu a utrhnul mi to, pěkná scénka. Alespoň jsem nemusel bojovat se svým svědomím, jestli ho klepnout nebo ne, byla to první letošní ryba, kterou vždy pouštím, a jelikož jsem se ho dotknul, tak jsem si ho uznal.
Šel jsem si odpočinout na osluněný břeh a Honza zkoušel prochytat stejnou tůň z druhé strany. Asi za pět minut měl záběr a podobně velký duhák se začal převalovat u hladiny, abych to zkrátil, asi po deseti minutách pstruh vyskočil a vyháknul se. Nechal jsem Honzu pokračovat v tůni, byl přeci jen trochu zklamaný ze ztracené ryby, a k našemu překvapení přišel třetí záběr, po další bitvě byl už Honza úspěšný a tak jsme měli první hezkou fotku a rybu vrátili vodě. Tentokrát šel odpočívat Honza a já šel zkusit další tůň. V hrdle jsem nejprve chytil čerstvého duháčka, ale pak jsem měl další agresivní záběr a po záseku vyrazil pstruh prudce po proudu a bylo jasné, že mám zase na prutu pěknou rybu. Po chvilce přetahování jsem na něj dostal chuť, tak jsem za ním trpělivě běhal a v jedné chvíli se dostal na mělčinu, tak jsem po něm skočil oběma rukama ho vyhodil na sníh na břehu. Příště už si vezmu podběrák. No ale dostal jsem ho, měřil 63 cm a vážil 3,7 kg. K mému překvapení měl v břiše poměrně dost tuku, za 4 měsíce moc nezhubnul. Byla z něj skvělá večeře pro dvě rodiny, vždy se mi líbí nechápavý výraz, když někomu řeknu, že jsem chytil pstruha a že přišli známí na večeři, člověk má pod pojmem pstruh zafixovanou tu standartní pánvičkovou velikost.
Byla asi jedna a nějak už jsme za první jarní rybářský den měli dost zážitků, a tak jsme šli do stejné restaurace na oběd, prohodili jsme pár slov s pánem, co stál za barem se sklenicí piva a paňákem rumu, a se štamgasty, sedli si ven a dali jsme si skvělou prdelačku. Jel jsem pro syna do družiny, v televizi jsme se podíval na Gabrielu Koukalovou, až jsem z té medaile dostal žízeň a ještě jsem před západem stihnul dvě pivka v hospodě Na zastávce, dal jsem si židli ven, na čerstvém vzduchu chutná pivo nejlépe. Abych řekl pravdu, je ten pocit, že můžu být s prutem v řece, by mi k radosti stačil, ale když k tomu jsou záběry, a ještě od takových ryb a přímo za humny, to byla opravdu paráda. K tomu ten biatlon, pivko, sluníčko, život je krásný.
(9)
(10)
Napište komentář!
Musíš být přihlášen abys mohl napsat komentář.