Dostal jsem obsáhlou studii o škodlivosti vysazování duháka od čtenáře, který se skrývá pod přezdívkou Gammarus. Své jméno nechtěl uvést, přesto uveřejňuji jeho článek.

Jen velmi krátce z webu:

Pstruh duhový se pro potravu či rybaření rozšířil do nejméně pětačtyřiceti zemí světa a na všechny kontinenty kromě Antarktidy. V některých oblastech, kam patří jižní Evropa, Jižní Amerika a Austrálie, má negativní vliv na původní druhy, které buď napadá, nebo jim přebírá potravu, nebo přenáší choroby (např. rybomorka pstruží) anebo… Líhně jsou velkým ekologickým rizikem pro divoké populace pstruha amerického, jelikož pstruzi z líhní jsou typicky větší než divocí pstruzi a vytlačují mladé divoké pstruhy z jejich optimálního prostředí, čímž jim berou větší šance na přežití.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Pstruh_duhov%C3%BD

Pstruh duhový (Oncorhynchus mykiss Walbaum) je daleko odolnější na znečištění než pstruh obecný. Velice rychle a pružně se přizpůsobuje novým biotopům. V roce 1880 byl introdukován do Evropy z Kalifornie. Nyní je obrovskou konkurencí pro naše původní druhy pstruhů (invazivní druh). Živí se bentickou potravou (blešivci, larvy pakomárů, jepic, pošvatek), sběrem živočichů v pelagiálu a jako ichtyofág. Problémem je, že ve vodách požírá plůdek ostatních ryb, zejména tím ovlivňuje populaci pstruha obecného. V chovných stanicích je krmen granulemi, což zapříčiňuje to, že po vypuštění do volné přírody útočí na cokoliv, co se hýbe a tyto granule připomíná.
(https://socv2.nidm.cz/archiv31/getWork/hash/6caa82f6-6c1d-102c-aea7-001e6886262a)

Pstruh duhový (Oncorhynchus mykiss) byl dokonce zařazen mezi sto nejhorších invazních organismů na světě: http://www.issg.org/database/species/search.asp?st=100ss. Tento seznam přitom zahrnuje nejen obratlovce, hmyz, korýše, měkkýše a další živočichy, ale i rostliny. Pravděpodobnost, že by se tak agresivní vetřelec mohl v našich tocích chovat k původním druhům ryb ohleduplněji než jinde, je naprosto mizivá. Do našich řek prostě vůbec nepatří. Když jeho vysazení způsobilo zdecimování původních populací druhů ryb všude jinde, pak bychom se raději neměli divit změnám, které u nás působí. Už snad jen v úctě k sobě samým. Bohužel, revír Vltava 24 je těmito cizími dravci v posledních letech doslova zaplavován. Dalším často vypouštěným invazním druhem, který pstruhu potočnímu vážně konkuruje, je siven americký (Salvelinus fontinalis) http://www.issg.org/database/species/impact_info.asp?si=1226&fr=1&sts=&lang=EN

Nikdo z vás určitě nečte o invazních druzích poprvé. Informace o negativním působení živočichů zavlečených nebo úmyslně importovaných z jiných částí světa na původní faunu se občas objevují i ve sdělovacích prostředcích. Jenže některé lidi podobné hříchy páchané na přírodě asi nikdy moc nezajímaly, a z nějakých důvodů, nejčastěji prospěchářských, ani zajímat nebudou. Tohle však stěží někdy veřejně přiznají. Shodou okolností jsem se s problematikou introdukcí živočichů setkal trochu podrobněji. A tak jen doufám, že se duhák, chovaný pro maso a lov na našem území již od r. 1987, nebude schopen v řekách ČR rozmnožovat a trvale usadit. I bez toho nadělá hodně škod. Jeho vysazování do tekoucích vod je nerozumné a vůči našim původním druhům ryb zcela bezohledné, zvláště když je intenzivní a často opakované.

Všichni víme, že se nejsnadněji loví nezkušení, nově vysazení duháci, kteří se v novém prostředí zrádným nástrahám ještě nenaučili vyhýbat. Proto se po každém vypouštění vyrojí u vody houfy nedočkavých rybářů. Koukejte kamarádi, i vy na břehu, jací jsme borci! Také na těchto stránkách je nejedna video dokumentace takových „úžasných úspěchů“ právě z téhle doby. Chyceným rybám nezřídka chybí i několik ploutví, které si v chovu při své žravosti navzájem okousaly, nebo jsou všelijak jinak zmrzačené. Tohle chytání je šité na míru především specifické sortě rybařících nabobů. Těm asi ani příliš nevadí, že jiným předvádějí pouze pochybné úspěchy – úlovky ryb až nepřirozeně vypasených na granulích. Chtějí se takhle bavit, ne jednou za čas, ale nejraději kdykoliv. Vysazuje se proto dost pravidelně po celou sezónu. Co na tom, že lov je vlastně jen poněkud vylepšeným chytáním kapra ve vaně a ne nepodobný naháňce na domácí čuníky vypuštěné do lesa. Pokud majitel VIP povolenky může k řece často, pak raději šup s takovou rybou zase zpět do vody. Třeba se, polomrtvá uvláčením, nakonec nějak zbrchá a přežije, nezaplísní se a poskytne tuhle podivnou zábavu znovu. Účel světí novodobé rybaření, či spíše týrání ryb. Nezlobte se na mne, že téhle podivně kruté kratochvíli zrovna nefandím. Kdysi trochu romantické a proto krásné rybaření se v poslední době stalo pro některé lidi s prutem jen zvláštním soutěživým sportem, řeka druhem stadionu v kombinaci s předváděcím molem rybářského vybavení. Copak asi některým dnešním nabubřelým bojovníkům s „vládci hlubin“ říká třeba Ota Pavel svou knihou „Jak jsem potkal ryby“, nebo „Stříbrný lipan“ Jaromíra Tomečka? Nejspíš nic.

Ke zvláštnímu revíru se stahují s vidinou rybí flákoty, kvalitou odpovídající té ze supermarketu, i jiní rybáři. A zůstávají někteří z těch, kteří sem chodívali dříve. Tak nějak se v posledních době zapomnělo na to, že řeka měla, a dosud ještě částečně má, zajímavou původní faunu. Anebo, což by bylo poněkud smutnější, management tohoto vyčleněného extra revíru to všechno sice ví, ale je mu tak trochu fuk, co se po častém vysazování cizích druhů s těmi původními stane, hlavně že se současné hospodaření rentuje. Zdravé populace musí mít vždy určitou věkovou skladbu, kde je přirozeně omezen počet opravdu velkých kusů. Řeku není možno vlastnit jako nádrž, která se dá kdykoliv vypustit, vylovit a znovu osadit podle komerčních představ majitele.

Krátce po vysazení berou vyhladovělí a transportem zdeptaní duháci skutečně okamžitě a ledacos, rybí dorost v jejich žaludcích zatím většinou chybí. Spíš se v nich najde nedopalek cigarety připomínající granuli, kousek dřívka, kamínek nebo staniol. Však to znáte sami. Po opakovaném popíchání muškami na vlasci, začnou být ryby opatrnější. Časem se naučí pravidelně sbírat jikry, kořistí se stane plůdek. Později jej loví cíleně. Duháci, které jsem ulovil vláčením, a kteří již byli po delším pobytu v řece v docela slušné kondici, měli v sobě rybičky poměrně často. Vloni o prázdninách, dost dlouho po vysazení, jsem při několika vycházkách pozoroval jak u „Poslední štace“ pouští vláčkaři chytajícího na smáčky jednu rybu za druhou, zatímco muškaři kolem, mne nevyjímaje, neměli jediný záběr. Letos se tahle situace opakovala.

Duhák je nejen neuvěřitelně agresivní dravec, ale při vysoké hustotě začíná být také významným potravním konkurentem mnoha místních druhů, především těch, co mají podobné nároky a chování. Úživnost řeky zůstává prakticky konstantní, a specielně pro duháky v ní samozřejmě nepřibude ani jepic, ani chrostíků. Nejhojnější druhy tohoto hmyzu se hromadně rojí jen několikrát v roce. V těchto obdobích pak ryby pochopitelně umělé mušky zpravidla moc neberou. Pro revír neúnosné množství nenasytných duháků ovšem musí pořád něco žrát, v řece už je nikdo metráky granulí nekrmí. Hltaví mackové, kteří jsou stále při chuti, spotřebují nejspíš víc živé potravy než okouni, proudníci nebo všežraví tloušti. Pro teritoriálního pstruha obecného potočního je duhák navíc, i velmi významným stresovým faktorem. Při takovém komplexním tlaku je snadno pochopitelné, že celkově menší a poněkud méně zdatný místní potočák, i značně subtilnější lipan postupně téměř zmizí. Silné parmy si aspoň dovedou přednostně obstarat larvy hmyzu ze dna převracením kamenů. Rovněž ostroretka, která není ve Vltavě původní, a do labského povodí se dostala teprve nedávno, sežere se dna, co se dá. Tak, v důsledku dalšího dost nepochopitelného vysazování, sice nepůvodního, i když zdaleka ne tak škodlivého druhu jako duhák, je revír ochuzen o další porci potravy, kterou by původní druhy ryb mohly mít k dispozici.

V diskuzích ke změnám v revíru by bylo vhodné argumentovat raději zjištěnými fakty než nepodloženými názory. Pro správné posouzení příčin jakýchkoliv změn je vždy nutné odlišit důležité faktory od malicherných. Jisté je, že podobně jako situaci nezlepší pouhé lkaní nad úbytkem některých původních druhů ryb, nemohou ji zásadně změnit ani žádné lokální úpravy rybářského řádu. Jaké jsou hlavní příčiny současných rychlých proměn, by mohly napovědět údaje o sumárních ročních úlovcích a obhospodařování revíru. Ty, které se týkají Vltavy 24, jsou snad k dispozici. Pokládal bych tedy za velmi žádoucí, a pro mnohé rybáře určitě zajímavé, zveřejnit na těchto stránkách celoroční úlovky jednotlivých druhů lososovitých ryb, a současně i některých dalších druhů, alespoň tloušťů a okounů (nejlépe grafy), za minulou dekádu, nebo i delší dobu, a současně uvést kolik bylo do revíru v průběhu stejného období vysazováno v jednotlivých letech nepůvodních duháků, sivenů amerických a dalších ryb. Bez těchto podkladů mi přijdou některé úvahy v diskuzi, zvláště pak ty o škodách, které na Vltavě 24 dělají na původních druzích někteří rybáři no, řekněme hodně naivní.

Nejspíš správně předpokládám, že lovící si v uplynulých dvou letech odnesli z revíru jen zlomek velkých vypuštěných duháků, sivenů a pstruhů obecných (většinou nežádoucí cizí provenience). Část vypuštěných dravých ryb se nepochybně vydala hledat vhodnější prostředí po proudu, ty zdatnější vyjely při vyšším stavu vody také proti němu. Úhrnný počet původních druhů ryb, tloušťů a okounů, které rybáři z řeky odebrali, byl pro celý revír s vysokou pravděpodobností zcela zanedbatelný. Před vyčleněním tohoto „trofejního revíru“ se tady za rok nejspíš nachytalo dost pstruhů potočních a dalších místních druhů ryb, bez nějakého náhlého snížení jejich populacích, jaké vidíme v posledních dvou letech. Zmíněné grafy by to mohly docela dobře demonstrovat. Možná, že žádám mnoho v podstatě kompromitujících faktů. Těch, kdo odhodí tlouště nebo okouna do křoví, bude naprosté minimum. Osobně jsem toho byl svědkem jen dvakrát za opravdu dlouhou řadu let se stovkami vycházek. Zatímco dokladů o důsledcích vypouštění invazního pstruha duhového existuje nepřeberně, stále chybí věrohodné studie o vlivu lovu ryb udicí na úbytek ryb v řekách. Pokud zůstává ve vodě dost mladších ročníků, brzy nahradí odlovené větší ryby. Sledování jinde už ukázala, že ani omezení vycházek, nebo zvýšení míry pstruha ke zvětšení jeho populace nepřispěje: http://www.crszlutice.wz.cz/zmeny%20na%20pstruhovych%20revirech%20zpcus.htm

Ostatně, dobře se ví, že na Vltavě nepřibylo velkých potočáků po dočasném zvýšení míry na 45 cm. Docela zajímavé je rovněž zjištění, že v revírech „chyť a pusť“ se množství ryb nijak průkazně nezvýšilo. Nijak se tomu nedivím. Proč bych také mělo? Úživnost úseků řek se přece po takovém vyčlenění nevzroste, zato mnoho k smrti utahaných ryb v nich dost často zahyne na následky vyčerpání a v důsledku manipulace při fotodokumentaci úlovků. Nebylo by tedy rozumnější vzít si ulovenou mírovou rybu a jít domů, než ji opakovaně chytat pro své potěšení tak dlouho, až nakonec stejně jednou zahyne na poškození žáber či jiném poranění? Raději se nebudu rozepisovat o tom, kolik ryb bylo v řekách před delší dobou, kdy rybářský řád dovoloval všechno možné a chytalo se na dnes nepovolené nástrahy. Kde je tedy zakopán pes? Netušíte? Snad něco naznačí následující informace zpracované ČRS.

Statistiky ČRS http://www.rybsvaz.cz/ jasně ukazují, že:

1) Rybářů v ČR nepřibývá, jejich celkový počet byl v loňském roce stejný jako v r. 1990.
2) Počty všech ryb ulovených na mimopstruhových revírech neklesly za 20 let ani o čtvrtinu.
3) Na pstruhových revírech se po 20 letech zato loví už jen třetina ryb.
4) Na P revírech přitom významně rostou úlovky sivenů.
5) Úlovky pstruha duhového jsou trvale vysoké a během posledních deseti let vyrovnané.
6) Současně na P revírech drasticky poklesly počty ulovených pstruhů obecných.
7) Katastrofální je na P revírech pokles úlovků lipanů.

Grafy 1) – 3) najdete na hlavní stránce, grafy 4) – 7) uvádí Statistika úlovků. Není z těchto dat dost názorně vidět souvislost mezi sice neudávaným, ale evidentně vysokým vypouštěním sivenů a pstruhů duhových a úbytky původních lososovitých druhů? Marně nějak pátrám po tom, kolik vlastně bylo ve stejném období v ČR ročně vypuštěno do P revírů duháků a sivenů. Sumarizovat tyhle údaje z jednotlivých revírů by nemusel být žádný velký problém. Proč tedy chybí? Zcela jistě by to byla docela zajímavá doplňující informace.

Devastující jsou pro populace původních druhů ryb na některých revírech zimní nálety kormoránů. Na Vltavě 24 to tolik neplatí už i vzhledem k záplašnému odstřelu. Jiná je situace tam, kde voda pod nádržemi pravidelně vůbec nezamrzá. Kormorán je velmi mobilní, tyhle lokality si brzy najde a velmi pravidelně navštěvuje. Jenže škody jím působené rostou vlastně konec konců opět přičiněním lidí. Jistě někoho v téhle souvislosti hodně překvapí, že právě Ministerstvo zemědělství brání už řadu let Ministerstvu životního prostředí vyřadit tohoto predátora ze skupiny zvláště chráněných živočichů. Stát totiž kupodivu v současnosti raději ročně vyplatí produkčním rybářům přes 30 milionů Kč na náhradách škod způsobených kormoránem. Nevěříte? Podrobnosti se můžete dozvědět v zajímavém videu na adrese: http://www.rybsvaz.cz/?lang=cz&page=videoreportaze&videoreportaze_id=14

Negativní dopad kormorána na rozmanitost rybích druhů ve Vltavě 24 bude určitě menší než permanentní tlak super intenzivního vypouštění cizích druhů dravých ryb. Nebo že by mu tady celkem hojné podoustve a ostroretky nechutnaly? Přemýšlejme přece nad tím, proč je na Vltavě 24 vypouštění těchto dvou druhů docela úspěšné, zatímco vysazování lipanů a potočáků přináší hodně ubohé výsledky. Do revíru se v roce 2011 vypustilo 3300 ryb o váze 2,6 tun. Přidat letos do revíru těch plánovaných pět tun agresivních dravců a současně v diskuzi alibisticky psát o možnostech ochrany našich původních druhů, kterým duhák nejen úspěšně konkuruje, ale jimiž se i živí, je opravdu holý nesmysl. I při průměrné váze ryby 1 kg to představuje 5000 duháků. Škoda, že se místo pstruha duhového a sivena amerického nevypouští raději pouze vltavská forma pstruha obecného, třeba z líhně v Borové Ladě na Šumavě. Do revíru by se dostal geneticky mnohem přirozenější materiál, což by bylo záslužné i logické. Pokud se bude řeka dále pravidelně přecpávat cizokrajnými duháky, budou jakékoliv souběžné výsadky pstruha obecného a lipana podhorního takřka zbytečné.

Těšilo mne, když jsem pozoroval, jak se řeka zotavuje po dlouhém období katastrofálního znečištění toku Vltavy papírnami ve Větřní, jak se v ní docela dobře vyvíjí přirozené populace původních druhů ryb. Uzdravující se biotop si bezesporu zasloužil lepší ochranu, než jaké se mu právě nyní systematicky dostává nezodpovědným masovým vypouštěním do něj nepatřících druhů. Líbivé výskoky zaseklých duháků nad hladinu a touha mít na konci šňůry co nejčastěji velkou rybu, inspirovaly některé podnikavce k vyčlenění a provozování tohoto zvláštního „trofejního revíru“ Vltava 24. Tohle se dá snadno pochopit, otázkou zůstává, jestli je správné s tím souhlasit a zda tomu všemu bezmyšlenkovitě přikyvovat. Říční revír totiž může být buď plný „trofejních sádkových ryb“, což bude jistým zájemcům o rybaření ke spokojenosti úplně stačit, potom v něm ale bude přežívat jen torzo populací původních ryb, anebo úlovky duháků nebudou zdaleka tak časté, zato může mít lepší, a místním podmínkám odpovídající, početní zastoupení původních druhů. Bohužel, mít obojí v jednom revíru současně se nikdy nemůže podařit. Na takový zázrak nevěřte! Je proto třeba uvážit, jak pokračovat. Pokud se zvolí varianta „především uspokojit poptávku“, pak se ale smiřme s tím, že se bude časem lovit v docela exkluzivně zdevastovaném revíru, kde vedle duháků budou hojnější jenom takové druhy, kterým tento cizí element příliš nevadí. V tomto případě si ale prosím vás nehrajme na ochránce přírody! Nedomyšlené hospodaření škodívá i všude jinde přirozenému prostředí zpravidla nejvíce. Bohužel, mám stále silnější pocit, že nejen některé druhy našich původních ryb, ale i většina nás samotných platí stále častěji zbytečnou daň za odborně nedostatečně vzdělané jednotlivce a zájmové skupiny ignorující dávno známá fakta a přírodní zákonitosti, pokud se jim zrovna nehodí do krámu. Osobní pohnutky a vlastní okamžitý prospěch ovládají některé lidi při jejich rozhodování mnohem více než přemýšlení o tom co se v důsledku chování stane v budoucnosti. Neměl by se třeba někdo odpovědný za vysazování nepůvodních druhů konečně podívat na škůdce řeky především do zrcadla?

Doufám, že i přes kritické připomínky bude tento příspěvek zveřejněn v nepozměněné formě. Ty z vás, kteří se třeba cítí potrefeni, ubezpečuji, že většina přemýšlivých rybářů se dívá na situaci podobně. Závěrem pak děkuji všem nepodjatým, kteří si uvedené webové stránky pozorně prohlédnou a budou o nich v klidu nad hladinou řeky uvažovat, případně se budou ochotni angažovat a podle svých schopností a možností ke zlepšení stavu pstruhových revírů přispět.

Petrův zdar!
Gammarus

Určitě si také přečtěte:

http://www.ceskyrybar.cz/www/index.php?option=com_content&view=article&id=316:clanky&catid=41:ekologie&Itemid=66

http://www.chytej.cz/files/rybarstvi/2012-05/rybarstvi_2012-05_1307.pdf

 

 

(3)(0)