Po sedmé večer jsem zajel k rozbitému jezu. Nechytatelné staveniště, pro letošek možno odepsat. Projel až pod hlavatkovou tůň, odřel si auto o větve, zablátil kola a zjistil, že celý úsek až k tůni je staveniště. Tak jsem odřel auto ještě z druhé strany a jel k hospodě. Sběr žádný. S neoblíbeným strýmrem jsem došel od hospody až na suchou pláň bez kontaktu (1 hodina lovu). Voda už nebyla tak přikalená, ale pořád, i kvůli těm 15 cbm, to nebylo ono. Na pláni jsem se zastavil a tahal strýmry všude možně, až jsem zasekl duháka. Pěkná padesátka, říkal jsem si. Asi pojede se mnou. Nebavilo mě to a v mrazáku je prázdno, tak jsem ho zabil, doma mu naměřil 57 cm a 2,56 kg, nafiletoval ho a uložil.

Zdá se, že oproti loňsku, kdy v Boršově chyběly velcí duháci, je letos situace opačná. Chybí menší duháci. Doporučuji vysadit duháky 35-45 cm, aby se revír trochu oživil. Ti byli loni aktivní, naučili se žít v řece a netrpěli tolik zdoláváním, jako ti velcí 50-70 cm. Samozřejmě očekávám reakci ze Svazu, že rybáři chtěli velké, tak dali velké. Ale pokud má být Boršov nadále dobrý revír, je potřeba zarybňovat vyváženě tak, aby si zde člověk zachytal a voda žila. A to znamená velký počet ryb různých velikostí.

(0)(0)